Poklesnutí duše

Podle naší touhy nám Krišna umožňuje na Něj zapomenout


(Přednáška A.Č.Bhaktivédanty Svámího Prabhupády z Tokia, 20. duben 1972). 


Šrí Šukadéva Gósvámí pravil: „Ó králi, pokud člověk není ovlivněn vnější energií Nejvyšší Osobnosti Božství, pak nepřichází v úvahu spojení čisté duše, mající čisté vědomí, s hmotným tělem. Tento vztah je stejný, jako když člověk vidí ve snu své tělo jednat.“ (Šrímad-Bhágavatam 2.9.1).

Mnoho lidí se ptá: „Jak poklesla živá bytost, která byla s Krišnou, do tohoto hmotného světa?“ Tato otázka je zde zodpovězena. Stav živé bytosti je pouze vlivem hmotné energie. Ve skutečnosti nepoklesla. Je dán příklad, kdy se zdá, že se Měsíc hýbe, když se před ním objeví mrak. Měsíc se však nehýbe. Stejně tak živá bytost, která je duchovní částečkou Nejvyššího, nepoklesla. Myslí si však: „Jsem pokleslá. Jsem hmotná. Jsem toto tělo.“
Tělo nemá spojitost s duší. To můžeme vidět. Tělo se mění, umírá, ale já jsem ten samý. Myšlenka, že mám spojení s tělem je způsobena iluzorní energií Krišny. Tato iluzorní energie působí, jakmile zapomeneme na Krišnu.
Jinými slovy, naše takzvané ztotožnění s tělem je způsobené naším zapomněním. Chtěli jsme zapomenout. Chtěli jsme opustit Krišnu a užívat si hmotného světa. Když například hrajete divadelní roli a myslíte si: „Jsem král,“ pak můžete mluvit velmi dobře. Ale pokud si myslíte: „Jsem Karandhára,“ (žák v publiku) pak nemůžete krále moc dobře zahrát. Musí tam být emoce. Pokud hrajete roli krále, musíte věřit, že jste král a projevit jeho temperament. Musíte zapomenout, že jste Karandhára. Pak můžete svou roli hrát velmi pěkně a publikum to ocení. Když si ale zároveň myslíte: „Jsem Karandhára a hraji roli krále,“ pak nemůžete hrát.
Jelikož jsme chtěli hrát roli Krišny, poživatele, Krišna nám dává příležitost: „Ať se cítíš jako Já.“ Tento pocit „jsem pán, jsem král, jsem Krišna, jsem Bůh“ vytváří Krišna. „Dobře, chceš-li hrát roli krále, vytrénuji tě tímto způsobem.“
Divadelní režisér se vám snaží pomoci vcítit se do role, kterou hrajete. v mládí jsem hrál roli v divadle o Pánu Čaitanjovi. Režisér, Amritlal Bose, opakovaně zdůrazňoval, zvláště mně: „Snaž se do toho vžít.“ Když jsme hráli pod jeho vedením, lidé v publiku plakali. Hra byla předstíraná, ale dojem na publikum byl velmi dobrý.
Podobně my nemáme nic společného s tímto hmotným světem, ale iluzorní energie nás vycvičila, abychom uvažovali: „Jsem Ind, jsem Američan. Jsem bráhmana, jsem šúdra. Jsem to či ono. Musím dělat tamto. Mám tolik povinností.“ To je iluze. Nemáme nic společného se všemi těmito výmysly, ale přesto je bereme příliš vážně. „Musím jednat tímto způsobem. Jsem toto. Jsem tamto.“
To je zde vysvětleno. Átmájam rté rádžán parasjánubhavat-manah: „Pokud člověk není ovlivněn vnější energií Nejvyšší Osobnosti Božství, vztah čisté duše s čistým vědomím k hmotnému tělu nemá význam.“
Je dán příklad člověka, který sní. Naříká: „Ó, je tu tygr, je tu tygr! Zachraňte mě.“ Běžný člověk, který to vidí, může namítnout: „Kde je tygr? Proč naříkáš?“ Ale ten, kdo spí, skutečně cítí: „Napadl mě tygr.“
Proto je užito tohoto přirovnání. Vztah duše k tělu nedává smysl, pokud člověk nespí a sám si tuto situaci nevytvoří. Zdá se mu, že se blíží tygr a vytváří tak pocit strachu. Není však, čeho se obávat. Žádný tygr tam není. Tento stav je vytvořen sněním.
Stejně tak jsme my vytvořili hmotný svět a hmotné činnosti. Lidé vykřikují: „Jsem ředitel. Jsem vlastník továrny. Jsem to či ono. Známe jejich plány. Musíme porazit naše nepřátele.“ To vše vzniká přesně tak, jako si člověk vytváří situaci ve snu – svapna-draštur iváňdžasá.
Pokud se tedy někdo zeptá: „Kdy jsme přišli do kontaktu s hmotnou přírodou?“ odpověď zní, že my s ní ve spojení nejsme. Díky vlivu vnější energie si však myslíme, že jsme. Ve skutečnosti jsme nepoklesli. Nemůžeme být pokleslí. Pouze jsme vytvořili takovou situaci. Spíše jsme nestvořili tuto situaci, Krišna nám ji umožnil. Protože jsme Ho chtěli napodobovat, dal nám tuto možnost: „Dobře, chtěl si napodobovat. Chceš imitovat na pódiu krále. Tak se do ní vžij. Jen si hraj. Udělej to. Budou ti aplaudovat.“ Každý v tomto světě hraje nějakou roli. „Chci být ministerským předsedou.“ „Chci se stát velkým byznysmenem.“ „Já chci být vůdce. Chci být filosof. Chci se stát vědcem.“ Snaží se hrát tyto různé nesmyslné role a Krišna jim dává příležitost: „V pořádku.“
Všechny tyto věci jsou však na nic. Jenom snění. Když sníte, v příštím okamžiku sen zmizí a vše v něm skončí. Žádný tygr, žádná džungle. Stejně tak, dokud je tělo naživu, myslím si: „Jsem zodpovědný vůdce. Jsem to či ono.“ Jakmile však tělo zanikne, tyto nápady skončí.
Krišna říká: mritju sarva-haraš cáham. „Jsem smrt. Vše ti odeberu.“ Zamysleme se nad svým minulým životem. Dejme tomu, že jsem byl král nebo něco podobného. Z Bhrigu-samhity jsem se dozvěděl, že ve svém minulém životě jsem byl lékařem s neposkvrněným charakterem, bez jakýchkoli hříchů. Nevím sám. Může to být pravda. Nepamatuji si však, že jsem lékařem byl. Kdo ví? Možná jsem byl velmi uznávaným doktorem s dobrou praxí, ale kde je to teď. Vše skončilo.
Náš styk s hmotou je přesně jako sen. Nejsme pokleslí. Můžeme tedy kdykoli obnovit své vědomí Krišny. Jsem osvobozen, jakmile pochopím: „Nemám nic do činění s hmotou. Jsem prostý služebník Krišny.“ Někdy se stane, že se strašlivý sen stane tak neúnosným, že se probudíme. Podobně můžeme přerušit hmotné spojení, jakmile si budeme vědomi Krišny. „Krišna je mým věčným pánem. Jsem Jeho služebník.“ To je vše. Tímto způsobem.
Ve skutečnosti nejsme pokleslí. Nemůžeme být. Stejný příklad: žádný tygr neexistuje. Jenom sníme. Náš stav podmínění je přesně takový. Nejsme pokleslí. Jen se můžeme každým okamžikem tohoto iluzorního stavu vzdát.
Pokud tedy pozorně studujete tyto verše, rychle získáte veškeré poznání. Jaký je význam?
Žák čte: „Zde najdeme dokonalou odpověď na otázku Mahárádže Paríkšita ohledně toho, jak živá bytost započala svůj hmotný život, přestože se liší od hmotného těla a mysli. Ve své podstatě nemá duše nic společného s hmotným pojetím života, ale pohrouží se do něj kvůli vlivu vnější energie Pána zvané átma-májá. To již bylo vysvětleno v prvním zpěvu v souvislosti s Vjásadévovou realizací Nejvyššího Pána a Jeho vnější energie. Pán vládne vnější energii a vnější energie vládne vůlí Pána živým bytostem.“
Prabhupáda: Krišna říká: mám éva jé prapadjanté májám étám taranti té. „Jakmile se mi někdo odevzdá, není již déle v iluzi.“ Lidé jsou podmínění, jsou uvězněni. Májávádí neboli impersonalisté podstupují odříkání a askezi, jen aby se osvobodili. Jógí se taktéž snaží stát „jedno“. Existuje mnoho různých pokusů. Jednoduchý proces však je, že jakmile se odevzdáte, nejste pokleslí. „Byla to iluze. Snil jsem. Patřím ke Krišnovi.“ Tímto způsobem uvažování jste okamžitě vysvobozeni. Ihned. Okamžitě. Osvobození lze dosáhnout okamžitě, jestliže se řídíme pokynem Krišny. Sarva-dharmán paritjadžja mám ékam šaranam vradža. Naše postavení je, že nejsme pokleslí. Myslíme si, že jsme. Musíme se tedy vzdát tohoto nesmyslného uvažování. Pak budeme osvobozeni.
Je těžké pochopit tuto věc? Jen se podívejte, jak důležitý je tento verš. Je to zde, ale vy nečtete. Čtěte každý verš. Čtěte pozorně každý den. Snažte se to vstřebat a pochopit, a tak sklidíte větší prospěch. Každý den o kus dál. Jsou to tak důležité verše. Jak pěkně sestavené Vjásadévem. Ve dvou řádcích je vysvětleno vše. To je šástra. Čti význam.
Žák čte: „Pán vládne vnější energii a vnější energie vládne vůlí Pána živým bytostem. Živá bytost je podřízena vůli Pána prostřednictvím vlivu Jeho vnější energie, třebaže v čistém stavu je její vědomí čisté. v Bhagavad-gítě (15.15) se potvrzuje totéž: ‚Pán je přítomný v srdci každého a ovlivňuje vědomí i zapomnětlivost všech živých bytostí.‘“
Prabhupáda: Lidé se mohou ptát: „Proč Krišna v srdci dává jeden druh vědomí jednomu a jiný druh vědomí někomu jinému?“ To je Jeho laskavost. Chtěl jsem na Krišnu zapomenout a Krišna mi dává odpovídající vědomí: „Dobře. Můžeš na Mě zapomenout tímto způsobem.“
Karmí, obyčejní materialisté, Májávádí a takzvaní jógí chtěli na Krišnu zapomenout. Krišna jim dává inteligenci: „V pořádku, zapomeň na Mě tímto způsobem.“ a jestli chcete svůj vztah s Krišnou obnovit, dá vám inteligenci. Dadámi buddhi-jógam tam jéna mám upajánti té. „Dám ti inteligenci, abys ke Mně dospěl.“ Podle tvé touhy ti Krišna poskytne možnost. Čti dál.
Žák čte: „Nyní automaticky vyvstane další otázka: ‚Proč Pán ovlivňuje živou bytost k takovému vědomí a zapomnění.‘ Odpovědí je, že Pán si jasně přeje, aby každá živá bytost měla čisté vědomí Jeho nedílné části, a byla tak zaměstnána v Jeho láskyplné službě, což je pro ni přirozené. Jelikož je však živá bytost částečně nezávislá, může odmítnout sloužit Pánovi a snažit se být stejně nezávislá jako On. Všechny neoddané živé bytosti touží po tom, aby byly stejně mocné, jako je Pán, i když pro to nemají předpoklady.“
Prabhupáda: Živá bytost se nikdy nestane Bohem. Vidíme však, že díky vlivu iluzorní energie si mnoho lidí myslí: „Jsem Bůh nebo stanu se Bohem, když si takto stisknu nos.“ To se děje. Nebudou však nikdy schopni stát se Bohem. To není možné. Když by se každý mohl stát Bohem, pak by nebylo Boha zapotřebí.
Karmí říkají: „Stanu se milionářem, stanu se multimilionářem. Stanu se hlavou státu. Stanu se ministerským předsedou.“ Snaží se dosáhnout těchto věcí. A jógí, kteří říkají: „Stanu se Bohem,“ to je jen další pokus. Je to iluze. Krišna jim může umožnit jistý úspěch v józe. v Indii existuje darebák, který vytváří zlato. Lidé po něm šílí. „Ó, on je Bůh. On je Bůh.“ Tím, že vytvoří trochu zlata, se stane Bohem.
Další jógí umí vykouzlit dvě rásaguly. Takže vytvořením dvou rásagul, za čtyři centy, se stane Bohem. Vidíte. To je iluze. Na trhu si můžu koupit dvě rásaguly za čtyři centy, takže on se stal Bohem za čtyři centy. Lidé si myslí: „Ó, on je Bůh. Umí vykouzlit rásaguly.“ Nemají zdravý rozum. Já mohu vyrobit rásaguly v naší kuchyni. Darebáci si však myslí: „Ó, ten jógí je úžasný.“
Krišna tedy tomuto člověku přenechá určitou moc jógové siddhi, neboli dokonalosti, a on si myslí: „Stal jsem se Bohem.“ a hlupáci si myslí: „Ó, jsi Bůh.“ Takoví jógí žijí ve stejném snu jako karmí. Jakmile přijde smrt, vše končí. Tvé „božství“ a vše ostatní skončí a vyjde najevo tvá psí pozice. A znovu další sen: „Jsem psem.“ a tak to jde dál.
Bhaktivinóda Thákura proto řekl: (mičhé) majár bošé, džaččhó bhéšé. „Proč se necháváš unášet na vlnách máji? Jenom se postav.“ (Džív) krišna-dás ei bišvás, kórlé tó ár duhkhó nai: „Pouze se tohoto drž: ‚Jsem věčný služebník Krišny.‘ Pak další sen nepřijde.“ Pokud se však necháš unášet, Krišna ti to umožní: „V pořádku, pojď a nechej se unášet.“ Dále?
Žák čte: „Živé bytosti jsou vůlí Pána ovlivněny iluzí, protože chtějí být stejné jako On. Je to jako když se člověk chce stát králem, přestože k tomu nemá potřebné kvalifikace. Když se živá bytost chce stát samotným Pánem, je jí umožněno snít o tom, že se z ní stal král. Jako první tedy přichází hříšná touha živé bytosti stát se Pánem a vůlí Pána potom živá bytost zapomene na svůj skutečný život a sní o zemi utopie, kde může napodobovat Pána. Dítě pláče a chce, aby mu matka přinesla měsíc, ale matka mu dá zrcátko a uspokojí plačící a vyrušující dítě odrazem měsíce. Stejně tak je plačícímu dítěti Pána přenechán odraz skutečného světa neboli hmotný svět, kterému může vládnout jako karmí, a pak se ho zklamaně vzdát s touhou splynout s Pánem. Obě tato stádia jsou pouze iluzorní sny. Není třeba zkoumat, kdy živá bytost začala takto toužit. Skutečností však je, že jakmile po tom zatoužila, dostala se na nařízení Pána pod vládu átma-máji. Proto živá bytost sní v hmotných podmínkách o tom, že toto je ‚moje‘ a toto jsem ‚já‘. Podmíněná duše ve svém snu považuje své hmotné tělo za své ‚já‘, nebo se mylně domnívá, že je Pánem a vše ve spojení s tímto hmotným tělem je ‚moje‘. Mylná představa o tom, co je ‚já‘ a ‚moje‘, která živou bytost doprovází život za životem, je tedy pouhý sen a pokračuje tak dlouho, dokud si živá bytost nezačne být čistě vědomá skutečnosti, že je podřízenou nedílnou součástí Pána. V čistém stavu vědomí ovšem žádný takový iluzorní sen neexistuje a živá bytost v tomto stavu nezapomíná, že nikdy není Pánem, ale že je věčně Jeho služebníkem v transcendentálním láskyplném vztahu.“
Prabhupáda: Děkuji Vám mnohokrát.

<< Učení – úvod