Hnutí Hare Krišna Česká republika

(Přednáška A.Č. Bhaktivédanty Svámího Prabhupády z New Yorku, 22. listopad 1966)
 

rádža-vidjá rádža-guhjam
pavitram idam uttamam
pratjakšávagamam dharmjam
su-sukham kartum avjajam

Vidjá znamená „poznání“ a rádža znamená „král“. Co je královské poznání? v hmotném světě existují různé úrovně života. Někdo má titul, někdo doktorát. Někdo se učí tři, někdo čtyři roky. Jsou různé stupně vzdělání. Co je tedy sumum bonum – nejvyšší forma vzdělání? Nejvyšší vzdělání ¬– rádža vidjá – je vědomí Krišny. Skutečné vzdělání znamená pochopit, kdo jsem. Pokud k tomuto nedojdeme, schází nám poznání.
Když Čaitanja Maháprabhu začal své kázání, Jeho prvním žákem byl Sanátana Gósvámí, ministr financí Navaba Hussaina Šáha. Sanátana byl natolik osloven hnutím Čaitanji Maháprabhu, že odešel ze služby a přidal se k Pánu. Když poprvé přišel za Pánem Čaitanjou, zeptal se: „Co je nejvyšší vzdělání?“
Sanátana měl vysoké vzdělání. v té době se v Indii vyučovala perština. Podobně jako za dob britské nadvlády, kdy jsme se museli učit angličtinu, za vlády pathanské dynastie byla státním jazykem perština. Sanátana Gósvámí byl také velkým expertem na sanskrit. a přesto se ptal: „Co je vzdělání?“
Proč se takto ptal? Řekl Pánu Čaitanjovi: „Lidé mě považují za velkého učence a já jsem takový hlupák, že to přijímám.“ Čaitanja se ho zeptal: „Proč si myslíš, že nejsi vzdělaný?“ Sanátana odpověděl: „Myslím si to, neboť nevím, kdo jsem. Nechci trpět, ale jsem nucen. Nevím odkud pocházím, ani kam budu muset jít a lidé si přesto myslí, že jsem velice učený. Označili mě za velkého učence a já se s tím spokojil. Jsem však tak hloupý, že nevím, kdo jsem.“
Ve skutečnosti takové je i naše postavení. Jsme velice pyšní na svůj pokrok ve vzdělání. Když se však někoho zeptáte: „Kdo jsi?“ bude těžko schopen odpovědět. Každý se myslí, že je toto tělo. Ve skutečnosti však nejsme toto tělo. O tom jsme již mluvili několikrát. Když složíme tuto zkoušku – když víme, že nejsme toto tělo – pak přijdeme na úroveň pravého poznání.

Poznání a činnost

Krišna říká o poznání, které Ardžunovi předává: „Je to rádža-vidjá.“ Rádža-vidjá znamená znát sám sebe a podle toho jednat. Pokud nevím, kdo jsem, budu zmaten i ohledně svého postavení a všechny mé činy budou chybné a iluzorní. Samotné poznání, že se liším od hmotného těla, nestačí. Nejsi hmotný, jsi duchovní povahy a musíš podle toho jednat. Duchovní činnost znamená vědomí Krišny neboli rádža-vidjá, královské poznání.
Rádža-guhjam znamená „velice důvěrné“. Vědomí Krišny není tak snadné přijmout. Milostí Krišny a Pána Čaitanji a zpíváním Haré Krišna Haré Krišna, Krišna Krišna Haré Haré/ Haré Ráma Haré Ráma, Ráma Ráma Haré Haré je však snadno přístupné. Pán Čaitanja podrobně rozebírá živou bytost. Nejprve říká, že v celém vesmíru existuje nespočet živých bytostí. v zemi najdete spoustu bytostí, studujete-li vzduch, najdete také mnoho bytostí, a prozkoumáte-li vodu, spatříte mnoho dalších bytostí.
Pán Čaitanja rozděluje živé bytosti do dvou kategorií: na pohyblivé a nehybné. Mezi nehybné patří kámen, stromy, rostliny a tráva. v kameni je také život. Je však natolik překryt, že nemá rozvinuté vědomí. Pokud někdo vlastní lidské tělo, avšak nechápe své postavení, podobá se kameni.
Pak existují pohyblivé živé bytost jako vodní živočichové, zvířata, ptáci, plazi, lidské bytosti, polobozi a nebeští andělé. Z pohybujících se živých bytostí je jen velmi malé procento lidských bytostí. Existuje 8 400 000 druhů života. Z toho pouze 400 000 lidských forem. Pán Čaitanja říká: „Z těchto 400 000 lidských druhů je jen pár, kteří jsou civilizovaní. A z mnoha civilizovaných lidí se pouze někteří podřídili písmům. Lidé říkají: „Hlásím se ke křesťanství. Hlásím se k hinduismu či islámu.“ V dnešní době však většina lidí, kteří tvrdí, že patří k určitému náboženství, v písma nevěří.

Tři druhy zbožných skutků

Ti, kdo v písma věří, jsou většinou přitahováni zbožnými, lidumilnými skutky. Například si myslí, že nejlepší věc je dávat milodary. Zbožné skutky se dají rozdělit do tří skupin: yagja, dána a tapah. Jagja znamená „oběť“, dána znamená „rozdávání milodarů“ a tapah znamená „askeze“. Duchovní řád brahmačarja (student žijící v celibátu) a sannjása (život v odříkání) zahrnují tapah. Tapah znamená dobrovolné přijetí přísných principů odříkání. Dávání milodarů znamená dobrovolně se vzdát hmotného vlastnictví.
Tapah znamená „oběť“. v dnešní době nevíme, co oběť je. Oběť však popisuje mnoho dávných písem jako je Mahábhárata. Dříve byla oběť výsadou králů. Rozdávali milióny rupií a cenné předměty ze zlata a stříbra. To dnes již není možné. Králové vybírali od svých poddaných daně, a když konali oběť, nashromážděné bohatství obyvatelům volně rozdali. Dnes stát pouze vybírá daně a nikdy nerozdává. Proto nevíme, co jagja znamená.
Jagja je povinností králů a hlav státu, dána je povinností všech hospodářů a tapah je povinností bráhmanů, sannjásích a vánaprasthů (kteří odchází do ústraní). Taková jsou pravidla zbožného života. Ti, kdo mají víru v písma, tyto pravidla aplikují. Lidé však většinou přijímají jen druh určité víry. Tvrdí, že následují nějaké náboženství, ale ničím se neřídí. Přesto se z mnoha milionů takových lidí najde pár skutečně zbožných. Konají oběti a askezi a dávají milodary. Pán Čaitanja říká: „Z mnoha milionů lidí, kteří opravdu praktikují milosrdnost, odříkání a oběti, jen někteří začínají skutečně chápat, co jsou – nejsem toto tělo.“ Pouhé teoretické poznání „Nejsem toto tělo, jsem duše“ však není dokonalost. Musíme se skutečně vymanit z hmotného zapletení. To je mukti, osvobození. Z mnoha tisíců lidí, jež vědí, kdo jsou, je osvobozených jen pár. A z mnoha tisíc osvobozených osob je jen několik schopno potěšit Krišnu.

Symptomy osvobození

Pochopit Krišnu tedy není snadné. Je k nám však laskavý. Ví, že ve věku Kali bude pro lidi velmi obtížné dosáhnout osvobození – stát se nejprve civilizovaný, potom zbožný, dávat milodary, konat oběti, pak dojít na úroveň poznání a nakonec dospět k osvobození. Proto přišel jako Šrí Čaitanja Maháprabhu a dal nám přímou metodu, jak se stát vědomými si Krišny.
Po dosažení osvobození můžete znát Krišnu. To popisuje Bhagavad-gítá: brahma-bhútah prasannátmá. Prvním symptomem osvobození je být velmi šťastný. Nikdy pak nejsme zasmušilí. Na šóčati na kankšati: nemáme strach. Nyní jsme plni úzkosti. „Ó, tohle mi schází, to musím získat. Musím zaplatit účet, udělat tamto.“ Tolik trápení. Vysvobozený člověk se však netrápí. Je-li beze strachu, musí to nutně znamenat, že je velmi bohatý? Jistě ne. Nemá však obavy.
A také nenaříká. Nemyslí si: „Jsem chudý.“ Proč by si to měl myslet. Když uvažuji: „Jsem částí tohoto světa a něco mi schází,“ pak si budu myslet, „Jsem chudý.“ Ten, kdo se vymanil z hmotného pojetí života, se nestará, co má a co by chtěl. Je prasannátmá, radostný. „Nemám, co bych ztratil či získal. Jsem k tomu zcela lhostejný.“ To je osvobození.
Pohled osvobozené osoby je: samah sarvéšu bhútéšu – nevidí nikoho jako chudého nebo bohatého, hlupáka či vzdělance. Hmotný svět je plný dualit. Pohled osvobozeného člověka je zcela duchovní. Vidí každou živou bytost jako část Krišny. Proto se snaží je všechny přivést k vědomí Krišny. Nerozlišuje: „Ten je bráhmana, ten šúdra (dělník). Ten je Ind, to Američan. Ten je černoch, ten běloch. Ten je vzdělaný, ten není. Ne. Každý má mít přístup k vědomí Krišny. To je jeho názor. Samah sarvéšu bhútéšu. Má-li někdo tyto kvalifikace, pak mad-bhaktim labhaté parám. Pán Krišna říká: „Může se stát Mým oddaným.“ Proces dosažení osvobození pomocí usměrňujících principů není snadný, zvlášť v tomto věku. Bhágavatam popisuje lidi tohoto věku jako prajénalpájusah. „Délka jejich života je velmi krátká“ a jsou mandah, což znamená „velmi pomalí“. z celého dne prospí 12 hodin a ze zbylých 12-ti hodin promarní 10 vyděláváním peněz. Takže jim zbudou dvě hodiny. Co mohou udělat pro duchovní realizaci? Nemají čas. Šrímad Bhágavatam dále popisuje: sumanda-matajó. Chce-li někdo skutečně učinit duchovní pokrok, najde se tolik duchovních společností, které ho zastaví. A manda-bhágjah: „Většina lidí je nešťastných.“ Nemají dostatečné pokrytí základních životních potřeb jako je jedení, spaní, bránění se a rozmnožování. To jsou základní věci dostupné i u zvířat. v tomto věku jsou však i tyto základní potřeby – manželka, potrava a útočiště – těžko dostupné. A každý má strach: „Kdy vypukne válka a pošlou mě na bojiště.“ a konečně upadrutáh: „Lidé jsou nadevše rozrušováni různými nemoci a jinými věcmi.“
Takové je postavení lidí v tomto věku. Krišna proto zvážil, že tyto osoby nemohou dosáhnout dokonalosti s pomocí usměrňujícího procesu, a proto ze své bezpříčinné milosti přišel jako Pán Čaitanja a rozdával nejvyšší životní dokonalost – duchovní extázi – zpívání Haré Krišna Haré Krišna, Krišna Krišna Haré Haré/ Haré Ráma Haré Ráma, Ráma Ráma Haré Haré. Je to praktické. Nezáleží, zda jste osvobozeni, nebo na vašem postavení či stavu. Jen to zkuste a okamžitě zakusíte duchovní extázi. Proto se tento proces nazývá pavitram – ryzí. Kdokoli ho přijme, očistí se. A tato očista začíná ihned.
Uttamam znamená nejvyšší nebo „transcendentální“. Včera jsem slovo uttamam vysvětlil citováním významu jednoho verše. Komentátor vysvětlil slovo uttamam odkazem na sloku z Padma Purány:

aprárabdha-phalam pápam
kútama bíjam phalónmukham
kraménaiva pralíjéta
višnu bhakti-ratátmánám

Tento verš vysvětluje, že když jste si vědomi Krišny, máte nejvyšší transcendentální poznání, semínka reakcí za všechny vaše hříchy zmizí. v Bhagavad-gítě najdeme následující příklad: Když něco vložíme do ohně, přemění se to na popel. Stejně tak, jakmile se rozhoří vaše vědomí Krišny, reakce za všechny hříšné činy, které jste v životě spáchali, budou zničeny.

Význam písem

Naše utrpení je způsobeno hříšnými činy, které konají ti, kdo neví, co je co. Dítě neví, co se stane, když se dotkne ohně. Je nevědomé. Když dítě strčí ruku do ohně, popálí se. Oheň nebere ohledy. Jedná jako oheň. Podobně nevíme, jakým způsobem tento svět funguje, podle jakých zákonů a kterého vládce. Z nevědomosti jednáme určitým způsobem. Příroda je tak krutá, že nám nikdy nepromine, cokoli jsme vykonali. Nevědomost je tedy zdrojem utrpení. Musíme proto získat pravé poznání, což znamená znát věci, jaké jsou, vědět, kdo jsme my, jaká je povaha tohoto světa, kdo je Bůh a jaký je náš vztah k Němu. To bychom měli vědět. Neměli bychom pouze chtít stát se technickým či nějakým jiným expertem. To není poznání. Musíme znát, kdo jsme a jak jednat. Toto poznání je dostupné v lidské životní podobě, nikoli ve zvířecí. Pro získání poznání ve světě existuje nespočet písem. To nesmíme opomíjet.
Čaitanja Maháprabhu říká: „Od pradávna lidé zapomněli na vztah s Nejvyšším Pánem. Proto vysílá své zástupce, aby nám pomohli. Musíme písem využít, zvláště Bhagavad-gíty, kde najdeme všechno pěkně popsáno. Můžete předložit své argumenty nebo se snažit porozumět s pomocí vlastního poznání, vlastní inteligence. Pak se vše vyjasní. Měli bychom využít Bhagavad-gíty. Naše schopnost rozumět Bhagavad-gítě se zvýší, pokud své studium začneme s transcendentální zvukovou vibrací:

Haré Krišna Haré Krišna Krišna Krišna Haré Haré/
Haré Ráma Haré Ráma Ráma Ráma Haré Haré.

<< Učení – úvod