Hnutí Hare Krišna Česká republika

Věda a náboženství jsou bezpochyby dvě nejdominantnější síly, které přispívají k humanitě, pokroku a k blahobytu lidstva. Bohužel tyto dvě formy lidského poznání žily v průběhu minulých století v naprosto odlišných světech. Toto oddělení je nepřirozené a kvůli technologickému vývoji, náboženskému fanatismu apod. Vyústilo v ustrnutí morálních a etických hodnot života. Tak byly odtrženy od poznávání pravdy a skutečnosti. V této atmosféře nezájmu a vzájemného soupeření, mnoho velkých myslitelů doby, včetně vědců, svatých mužů a teologů, hluboce uvažovalo o vzájemném spojení vědy a náboženství. Jejich reflexe je vskutku velkým přínosem pro lidstvo v jeho hledání po poznání, smyslu života a vesmíru. Jednou z těchto velkých osobnosti je i Šríla Prabhupáda (1896–1977), zakladatel Bhaktivédántova institutu a Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny. Šrílu Prabhupádu považujeme za inspiraci a zakladatele samotného konceptu syntézy vědy a náboženství. Nyní byl vydán svazek k stoletému výročí jeho narození, pod názvem „Myšlenky a syntéza vědy a náboženství“.

Šríla Prabhupáda patřil k svaté tradici, která se snažila o tuto syntézu prostřednictvím zjevených písem. Měl hluboké znalosti a usiloval o sloučení různých aspektů vědy a náboženství. Cítil, že vědecké znalosti vždy zůstanou neúplné, dokud vědci zůstanou nevědomí v poznání, v přínosu náboženství a v jeho hledání po podstatě našeho života. Šríla Prabhupáda cítil, že syntéza vědy a náboženství je možná jedině tehdy, pokud bude usilovná snaha a otevřená diskuze mezi vědci, vůdci všech náboženství a myslitelů z celého světa. Zanechal zde tak pro potomstvo hlubokou myšlenku, a to že „život nepochází z kombinace chemických látek“, ale „život pochází ze života“. Tento výrok je v rozporu se současným náhledem většiny vědců světa. Doufal nicméně, že vědci se jednoho dne budou snažit tento zdánlivý protiklad vysvětlit na základě vědeckého a filozofického poznání a začnou tak jednoho dne chápat jeho přínos.

Na této myšlence, pod vedením Šríly Prabhupády a myšlenkou – syntézou vědy a náboženství ve službě lidstvu, byly uskutečněny tři mezinárodní konference pořádané Bhaktivédantovým institutem. První konference nazvaná „První světový kongres pro syntézu vědy a náboženství“ byla pořádána v lednu roku 1986 v Bombaji, v Indii. Tato konference úspěšně sezvala filozofy, teology, vědce a učence z celého světa, aby vyjádřili svůj názor na symbiózu vědy a náboženství. Druhá konference pojmenovaná „První mezinárodní konference studia vědomí ve vědě“ byla pořádána v San Francisku (USA), v roce 1990. Třetí konference dostala název „Druhé světové shromáždění pro sjednocení vědy a náboženství“. Byla pořádána v lednu roku 1997 v Kalkatě (Indie) jako pocta Šrílovi Prabhupádovi k stoletému výročí jeho narození. Toto shromáždění vneslo velký zájem mezi vědci a bylo úspěšné v přínosu nových myšlenek na podporu spojení vědy a náboženství. Toto vše potvrzuje velký přínos Šríly Prabhupády ve snaze o spojení těchto dvou poznávacích forem.

(Překlad části úvodu ke knize „Thoughts on synthesis of science and religion“, kterou vydal The Bhaktivedanta institute, v Kalkatě r. 2001.)