Knihy sehrály v dějinách lidstva velice důležitou roli a zajisté tomu bude i v budoucnu. I když se dnes klíčovým zprostředkovatelem informací stává internet, tištěná kniha si stále zachovává svoji hodnotu, protože při čtení knihy nejde jenom o získávání nějakých informací. Číst knihu nebo ji studovat je zážitek, kterému se sedění za obrazovkou počítače zdaleka nevyrovná, zvláště jedná-li se o literaturu duchovního charakteru.

Ve světové historii literatury vynikají védská písma, a to nejen svým úctyhodným rozsahem (jen Mahábhárata, která je jejich pouhým zlomkem, je se svými 110 000 dvojveršími sedmkrát delší než Homérova Iliada a Odyssea), ale hlavně svým obsahem a hloubkou. Už jen samotný kořen slova Véda, „vid“, znamená „znát“ nebo „poznání“. Je příbuzné s germánskými slovy „vit“ a „wisdom“, s řeckým „idea“ (původně widea) a s latinským „video“ (ten, kdo zná, vidí pravdu).