Ježíšovo tělo je duchovní

(Rozhovor mezi Jeho Božskou Milostí A.Č. Bhaktivédantou Svámím Prabhupádou, dvěma knězi a dvěma křesťanskými učenci; Paříž, 15. červen 1974).


Madam Siaude: Jak jste již řekl, Ježíšovo tělo je duchovní, neboť Ježíš je Syn boží. My se ale domníváme, že přijal materiální tělo, neboť se chtěl účastnit života lidských bytostí na Zemi.
Šríla Prabhupáda: Proč spekulujete, že Ježíš přijal hmotné tělo?
Madam Siaude: Máme modlitby, které říkají, že Ježíš podstoupil utrpení a smrt.
Šríla Prabhupáda: Ale to je takzvaná smrt. Pouze ve vaší mysli se domníváte, spekulujete, že zemřel. On ale vstal z mrtvých.
Madam Siaude: Ale evangelium říká, že zemřel.
Šríla Prabhupáda: To je v pořádku.
Madam Siaude: Tak jako vy přijímáte, úplně, slova Véd, tak my přijímáme, úplně, slovo Bible.
Šríla Prabhupáda: Když ale Bible mluví o Ježíši, „smrt“ jednoduše znamená něco, co připomíná smrt. Džanma karma ca mé divjam: v Bhagavad-gítě Krišna vysvětluje, že zrození, činnosti a odchod Jeho a Jeho čistých oddaných jsou všechny transcendentální. Vezměte například Kristovo „narození“ z lůna Marie. Může to vypadat jako obyčejné zrození, ale ve skutečnosti tomu tak není. Je to něco, co narození připomíná, ale toto je transcendentální.
Madam Siaude: Ne. Je velice důležité pochopit Kristovu smrt jako skutečnou smrt. To je centrální bod naší víry a naší filosofie, že Pán Ježíš skutečně zemřel.
Šríla Prabhupáda: Ne. Védská literatura vysvětluje, že dokonce ani obyčejná živá bytost neumírá. Na hanjaté hanjamáné šaríré. Rozumíte sanskritu?
Madam Siaude: Nerozumím, když ho poslouchám, musím ho číst.
Šríla Prabhupáda: Na hanjaté: „Duše není nikdy zabita.“ a hanjamáné šaríré: „I když tělo zemře, duše není nikdy mrtvá.“
Otec Canivez: Vaše Božská milosti, abychom mohli vést dialog, musíme mít v úctě svá postavení, ne že se budeme snažit dostat ostatní na svou stranu. Tak jako my respektujeme vaši absolutní víru ve védskou filosofii, i naše křesťanská interpretace života Pána Ježíše a jeho smrti musí být respektována.
Šríla Prabhupáda: Óh, já mám Ježíše Krista ve větší úctě než vy. Já říkám, „Ježíš neumírá.“ Vy říkáte: „Ježíš umírá.“ Co se respektu týče, toho mám více než vy. Vy chcete vidět Ježíše mrtvého. Já ho nechci vidět mrtvého.
Madam Siaude: Ježíš umírá, potom ale vstává z mrtvých.
Šríla Prabhupáda: Žádná smrt. Nedávno se konala archeologická exkavace, která dokázala, že Ježíš Kristus nezemřel. Po ukřižování byl odvezen do Kašmíru.
Madam Siaude: My si zrovna nepřejeme diskutovat takovéto historické záležitosti.
Šríla Prabhupáda: Byl jsem rád, když jsem se to dozvěděl, protože jsem velmi litoval toho, že byl Ježíš ukřižován. Když jsem se potom dozvěděl o tomto vědeckém objevu, byl jsem velmi spokojen.
Otec Canivez: Vaše Božská Milosti, byl jsem včera na vaší konferenci, kde jste prohlásil, že smysl lidského života je poznat Boha. Co je tedy váš proces poznání Boha?
Šríla Prabhupáda: To je velice jednoduché. Vezměte například vaše tělo. Vy, duše, jste důležitým, aktivním principem. Podobně i tento gigantický vesmírný projev musí mít nějaký aktivní princip. Tím je Bůh. Kde je tedy problém v pochopení Boha?
Otec Canivez: Jak například ve vašich modlitbách…
Šríla Prabhupáda: Nejdříve bychom měli porozumět tomu, kdo je to Bůh, a potom modlitbám. Jestliže nerozumíme Bohu, jak můžeme rozumět modlitbám? Jestliže chápete ten aktivní princip, potom můžete pochopit modlitbu ze začátku Šrímad-Bhágavatamu, kterou jsme již citovali. Džanmádi asja jató ‘nvajád itarataš čárthéšv abhigjah svarát –“Modlím se k Nejvyšší Osobnosti Božství, Vásudévovi, původci celého stvoření.“ Toto je ten aktivní princip. Takže proces je ten, že já vzdávám úctu Absolutní Pravdě, Nejvyšší Pravdě, od které pochází stvoření, na které všechno spočívá a pěkně funguje a do které se po zničení opět všechno vrátí.
A když budete studovat, jaké jsou činnosti a povaha tohoto původního zdroje, védská literatura vám dá další informace, abhigjah: On je vševědoucí, On zná všechno. Například, přestože já, duše v tomto těle, jsem znalcem tohoto těla, nevím jakým způsobem, toto tělo funguje. Jím, ale nevím, jak se potrava přeměňuje a přichází do srdce a tak dál. Samozřejmě, že takzvaní vědci něco pochopili, ale ne úplně. Já tedy nevím, co se děje uvnitř mého těla. Nevím, kolik mám vlasů. Bůh ale ví všechno, každý koutek celého vesmíru.
My se tedy nemůžeme přirovnávat k Bohu. To je nemožné. Ale protože jsme přinuceni přijímat poznání od druhých, můžeme se přirozeně ptát: „Od koho získal své poznání Bůh?“ Proto védská literatura také prohlašuje: svarát: „Bůh nemusí přijímat poznání od nikoho jiného – je nezávisle plný poznání.“
Později předal Bůh poznání Brahmovi, první stvořené bytosti ve vesmíru. Tomuto poznání se říká védské poznání. Jinými slovy, védské poznání přichází přímo od Boha. Potom se dál předává skrze Brahmu. A Bůh je tak tajuplný, že dokonce i vzdělaní učenci jsou zmateni ve svých snahách poznat Ho. A přestože je tento hmotný svět pouhou dočasnou fantasmagorií, zdá se být skutečným, díky tomu, že je to energie Boha.
Madam Siaude: Vaše Božská Milosti, vzpomínám si z četby védské literatury, že Bůh je popisován jako antarjámí, „svědek v srdci“. Znamená to, že můžeme mít přímou zkušenost s Bohem, podle toho, co zažíváme z písem?
Šríla Prabhupáda: Ano. Tato přímá zkušenost s Bohem je provozováním jógy.
Madam Siaude: Myslím, že když se snažíte o prapati, oddání se, toto je přímá cesta k Bohu.
Šríla Prabhupáda: Ano. To je ten proces.
Madam Siaude: Liší se odevzdání od jógy?
Šríla Prabhupáda: Ne. Odevzdání se je bhakti-jóga. Bhakti, oddanost Bohu.
Madam Siaude: Ale já jsem si myslela, že odevzdání se je něco jiného než bhakti.
Šríla Prabhupáda: Odevzdání se je bhakti-jóga.
Madam Siaude: Vy tedy považujete odevzdání se za bhakti?
Šríla Prabhupáda: Ano, bhakti, oddanost. Odevzdání se znamená oddanost. Například já se mohu odevzdat vám, jestliže ve vás mám plnou důvěru a jsem vám oddaný. Jinak by to nešlo. Když se jednoduše oddáme Bohu, potom je všechno úplné. Proto Pán Krišna popisuje v Bhagavad-gítě prapati, neboli odevzdání se. Bahúnám džanmanám anté gjánaván mám prapadjaté: „Po mnoha a mnoha životech, kdy se člověk snažil pochopit Boha mentální spekulací, je-li skutečně moudrý, odevzdá se Mě.“ a na dalším řádku Krišna říká: vásudévam sarvam iti sa mahátmá sudurlabhah: „Ten, kdo pochopí, že Vásudéva, Krišna, je vším, jeho poznání je dokonalé. Ale takový mahátmá, taková velká duše je velice vzácná.“



<< Učení – úvod