Hazard

Védská literatura (Šrímad-Bhágavatam) se zmiňuje o tom, jak před pěti tisíci lety Kali, zosobněný hněv, požádal Mahárádže Paríkšita, aby mu věnoval nějaká místa k životu. Král mu dovolil žít na místech, kde se provozuje hazard, pití alkoholu, prostituce a jedení masa. Kdekoli je hazard, následují ho i podvod a pokrytectví. Hazardní hráči jsou unášeni kvalitou vášně, jak popisuje Bhagavad-gítá (18.27): „O konateli, který je poután k práci a jejím plodům, jichž si touží užívat, který je chamtivý, vždy zlovolný, nečistý a podléhá radosti a žalu, je řečeno, že jedná na úrovni vášně.“ Hazardní hráč si myslí, že může získávat stále víc a víc peněz, a tak si víc a víc užívat smyslového požitku. Ale jisté zákony přírody zmaří jeho plány. Život za životem putujeme podle výsledků své práce (karmy) z jednoho životního druhu do druhého. Tato karma určuje naši životní situaci. Hazardní hráči doufají ve štěstí, v naději, že vyhrají. Bohužel jim ale uniká, že jejich štěstí, neštěstí, bohatství a třeba i krása a vzdělání jsou předurčeny jejich karmou. Toto doufání ve výhru je pouhá materialistická mentalita, která vede k úplné degradaci duše.



<< Čtyři usměrňující zásady – úvod