Vedle Dváraky přináší archeologické důkazy také více než pětatřicet nalezišť v severní Indii a tato místa byla identifikována jako starobylá města popisovaná v Mahábháratě. Měděné nádobí, kovové nástroje, pečetidla, zlaté a stříbrné ozdoby, terakotové disky a keramické předměty šedé barvy – to vše bylo objeveno v těchto nalezištích. Vědecké určování stáří těchto artefaktů odpovídá modelu indického starověku bez árijské invaze.

Matsja Purána a Váju Purána kromě toho popisují mohutnou povodeň, která zničila hlavní město Hastinápur, což přinutilo jeho obyvatele, aby se přestěhovali do Kaušambí. Půda v podloží Hastinápuru tuto záplavu dokládá. Nedávno byl nalezen archeologický důkaz o novém hlavním městě Kaušambí, který byl datován do období právě po této záplavě.
Rovněž při vykopávkách na Kurukšétře, dějišti velké války popisované v Mahábháratě, byly odkryty železné šípy a čepele kopí, které byly termoluminiscencí datovány do roku 2 800 př. Kristem, což je přibližné datum této války, které udává samotná Mahábhárata.
Mahábhárata také popisuje tři města, která byla věnována Pánduovcům, hrdinům Mahábháraty, po návratu z vyhnanství: Paniprastha, Sonaprastha a Indraprastha, což je pevnost Puranaqila v Dillí. Tato místa byla identifikována a byly zde nalezeny keramické výrobky a další starožitné předměty, které dokazují kulturní shodnost a jejichž určené stáří odpovídá období Mahábháraty, čímž se opět potvrzují údaje zaznamenané ve védské literatuře.
Védská literatura obsahuje popisy pokročilých vědeckých postupů, někdy ještě komplikovanějších, než jsou metody používané v našem moderním technologickém světě. Dnešní metalurgové zatím nebyli schopni vyrobit železo v kvalitě srovnatelné s 22 stop vysokým Železným sloupem v Dillí, který je největším starověkým ručně vyrobeným železným blokem. Tento sloup zde stojí jako němý důkaz vysoce vyspělých vědeckých znalostí o metalurgii, které byly známy v dávné Indii. Šesti a půl tunový sloup, jenž byl odlit přibližně ve 3. století př. Kr., odolal více než dvě tisíciletí jakékoli korozi a dokonce i přímému zásahu dělostřelectva útočící armády Nádira Šáha během jejího vyplenění Dillí v roce 1737.