Hnutí Hare Krišna Česká republika

Město Angkor je jedním z nejdůležitějších archeologických nalezišť jihovýchodní Asie. Rozkládá se na více než 400 čtverečních kilometrech, včetně dnes již zalesněné plochy. V této oblasti se nacházejí velkolepé pozůstatky starobylé khmérské říše, jako je proslulý Angor Wat nebo známý chrám Bayon se svými nesčetnými sochařskými dekoracemi. Najdeme tu rovněž spousty menších chrámů, jejichž prozkoumání je fascinující, i když vyčerpávající zážitek. Prakticky v každém ze stovek chrámů se nachází Šiva lingam a prohlubeň pro obětní oheň, což jasně ukazuje, jak čelní postavení musela védská kultura před tisíci lety v jihovýchodní Asii mít. 

Samotný chrám Angkor Wat je obrovským komplexem vystavěným podle dávné védské vědy Vastu, jenž je vyzdoben detailními basreliéfy zobrazujícími výjevy ze Šrímad-Bhágavatamu a Rámajány. Tento chrám byl původně postaven na počest Pána Višnua, ale hinduistická Božstva byla během staletí většinou vypleněna nebo nahrazena buddhistickými symboly a svatyněmi. V chrámu je přesto stále uctíváno 2,5 metrové Božstvo Pána Višnua.

Angkor Wat je centrálním chrámem města a stojí na rozlehlém prostranství čítajícím 800×1000 metrů, které je obehnáno příkopy či kanály. Jeho nejvyšší hlavní věž se tyčí asi 65 metrů nad zemí. Budovy Angkor Watu z šedého pískovce jsou uvnitř i vně pokryty reliéfními sochami s pozoruhodnými detaily a excelentním uměleckým ztvárněním výjevů z dávné védské historie a také buddhistické tradice. Slovo „Wat“ v jazyku Khmérů znamená „chrám“.

Cesta do největšího ochrámového komplexu na světě

Ačkoli je jeho velká část již v troskách, vzbuzuje tento chrám, který byl vybudován před dávnými staletími, stále respekt k oddanosti jeho stavitelů. V říjnu roku 2000 jsem byl v Bangkoku v rámci služby mému guru maharádžovi, Šrídhárovi Svámímu. Jelikož mi končila platnost mého víza, byl jsem nucen opustit Thajsko, abych si jej prodloužil. Když jsem si vybíral mezi Myanmarem, Malajsií a Kambodžou, řekl jsem si, že nejzajímavější je Kambodža, zvláště proto, že bych mohl navštívit Angkor Wat, největší komplex chrámových staveb na světě.

Moji přátelé mi říkali, že by v Kambodže mohlo být dosti nebezpečno. V půdě se stále nacházejí miny z občanské války a v odlehlejších oblastech dochází k mnoha ozbrojeným přepadením, loupežím a vraždám. Když jsem to slyšel, nebylo mi z toho nejlépe a váhal jsem, zda nemám změnit své plány, ale po jednom či dvou dnech jsem potkal nějaké Američany, kteří několik let žili v Bangkoku a nedávno Angkor Wat navštívili. Říkali, že město Siam Reap, které leží poblíž Angkor Watu, je poklidné místo, kde je možné vyjít si ven i v noci. Také hlavní silnice z hranice s Thajskem vedoucí do Siam Reapu je prý bezpečná, a do chrámu bych se měl dostat také po spolehlivých cestách. Říkal jsem si, že když budu cestovat jako mnich s oholenou hlavou ve vaišnavském oděvu, neměl bych být lákavým cílem pro zločince. V Bangkoku se ke mně všichni chovali laskavě. Jako mnich jsem mohl dokonce jezdit zdarma místními autobusy. Proto jsem doufal, že se mnou v Kambodži budou jednat stejným způsobem.

Uvnitř chrámového komplexu (nalevo) je patrné působení času. Vpravo banjánovník, který pronikl do buddhistického chrámu v jiné části komplexu.

Vysilující cesta

Turista na vnější zdi chrámu

Po sedmi hodinách ve vlaku jsem se dostal ke kambodžským hranicím, kde se mi podařilo vmáčknout se na nákladní vůz s několika jinými turisty a zamířili jsme do Siam Reapu. Byl jsem rád, že cestuji s dalšími cizinci. Nakonec to vypadalo, že Kambodža nebezpečná není, ale stále jsou tu patrné pozůstatky války, a jak jsme velmi brzy zjistili, byla také silně zdecimována ekonomicky. Naše cesta v období dešťů po silnici plné děr mi připomínala proslulou rallye Camel Trophy, která se jezdí v amazonské džungli. 150ti kilometrová jízda z hranic do Siam Reapu pro nás byla osmi hodinami plnými utrpení. Zastavili jsme jen na půl hodiny a dav dětí se nám snažil prodat chléb, sušenky a zmrzlinu. Ztuhlí a potlučení jsme dorazili do Siam Reapu pozdě večer. Mladík, který doprovázel řidiče, nám nabídl ubytování ve svém penzionu, což jsme já i Japonci přijali.

Sedmdesát chrámů

Následující den mne najatý devatenáctiletý průvodce Sopeak vzal na motocyklu na prohlídku některých ze sedmdesáti chrámů Angkor Watu. Poté, co jsem si pořídil jednodenní vstupenku, byl prvním chrámem, který jsme navštívili, buddhistický chrám Bayon, který byl postaven někdy do roku 1200 po Kr. Džajavarmanem VII. Viděli jsme tam na první vnější zdi více než dvě stě usmívajících se tváří Avalokítéšvary a mnoho rytin, které představují živé výjevy ze života ve dvanáctém století. Když jsme obdivovali hlavní věž, potkal jsem se s nějakým anglickým univerzitním profesorem, který byl překvapen, že na tomto místě vidí oddaného Krišny. Velmi ho zaujalo, že hlavní chrám Angor Watu byl postaven na počest Pána Višnua, expanze Krišny, a že védská kultura velmi ovlivnila jihovýchod Asie. Řekl jsem mu, že ještě i dnes v Thajsku, Indonésii, a v dalších zemích této oblasti uctívají lidé Pána Brahmu, Pána Šivu, Ganéšu, Garudu, a další nebeské bytosti – což dokazuje, že védská kultura byla rozšířená po celém světě, jak udává Šrímad Bhágavatam, Mahábhárata a Rámajána. Tato védská písma jsou stále na jihovýchodě Asie populární. Další chrámy, jež jsme navštívili, byly Baphuon, což je pyramida představující horu Méru, postavená Udajaditjavarmanem II. A Bakong, který byl postaven Indravarmanem, jenž ho zasvětil Pánu Šivovi.

Navštívili jsme také některé chrámy zasvěcené Pánu Buddhovi. V jednom z nich jsem se setkal se čtyřmi buddhistickými mnichy, kteří vyzvídali, ke které buddhistické sektě patřím. V Angkor Thomu, opevněném městě, kde se některé z chrámů nacházejí, jsme se ocitli tváří v tvář pěti monumentálním branám, z nichž každá se sestává ze čtyř obličejů Avalokítéšvary s pokojným vyrovnaným výrazem; pak jsme viděli Terasu slonů, která byla využívána k veřejným obřadům a je vyzdobena basreliéfy Garudy a lvů, a Terasu krále Lepera, v jejímž prostoru stojí socha Pána Šivy a jejíž čelní zdi jsou ozdobeny sochami sedících apsár – dívek tančících nebeský tanec, o kterých se zmiňují Védy. Abychom splnili náš plán pro tento den, navštívili jsme dále již jen hlavní chrám, neboť není možné za jeden den shlédnout všech sedmdesát chrámů, a ani to pravděpodobně nestojí za tu námahu. Jak mi řekl můj průvodce Sopeak, mnoho z těchto chrámů totiž již není ničím jiným než ruinami a hromadami kamenů, jelikož byly zničeny vegetací pralesa a vandaly.

Chrám Pána Višnua

Jedna ze čtyř věží v rozích hlavního chrámu zasvěceného Višnuovi

Abychom se dostali do hlavního chrámu, museli jsme přejít široký příkop ve tvaru obdélníku o stranách 1,5 a 1,3 km. Z dálky jsme viděli centrální věž, která spočívá na třípatrové budově a je vysoká asi 65 metrů. Ke vstupu do chrámového komplexu vede 800 metrů dlouhá řada basreliéfů, z nichž jeden znázorňuje příběh, v němž démoni nalevo a polobozi napravo stloukají oceán mléka. Některé další představují zábavy Pána Rámačandry. Abychom se dostali k Pánu Višnuovi, přešli jsme tři velké čtvercové galerie, a poté jsme šli po příkrých stupních až k centrální věži. Když jsem spatřil vznešenou nádheru Pána Višnua s osmi pažemi, vysokého dva metry, ovinutého žluto-šafránovou látkou, povšiml jsem si několika turistů, kteří Mu nabízeli modlitby a skláněli se hlavou až k zemi. Uctívání Božstva stále pokračuje. Dvě staré ženy tu prodávaly za výrobní cenu bez zisku barevné vonné tyčinky půl metru dlouhé, aby každý mohl nějakou obětovat.

Chrám byl postaven králem Surjavarmanem II., sjednotitelským panovníkem, který hodně válčil, aby získal titul absolutního vládce. Vedl válečné tažení na východě proti Vietnamu a starobylé říši Čampa, a byl prvním králem Angkoru, který navázal diplomatické styky s Čínou. Archeologové a astronomové našli vzájemné vztahy mezi rozměry chrámu a důležitými čísly, které uvádějí Védy. Například vzdálenosti mezi vchody a hlavní věží přesně odpovídají délkám čtyř védských věků. O letním slunovratu vidí pozorovatel stojící na místě před západním vchodem vycházet slunce přímo nad centrální věží. Tento den, 21. Červen, představoval pro astronomy začátek solárního roku a byl zasvěcen králi Surjavarmanovi, jehož jméno znamená „Chráněný Sluncem.“ Oddaní Višnua začali chrám stavět roku 1112, na počátku královy vlády a dokončen byl po smrti jeho manželky asi roku 1150. Božstvo Višnua bylo instalováno v červenci roku 1131, patrně když Surjavarman dovršil 33 let, což je ve védské kosmologii významné číslo.

Historii Angkor Wattu, jehož králové měli sanskrtská jména, popisují dobové básně v sanskrtu. Jméno Angkor je odvozeno od sanskrtského slova nagara, což znamená „město“. Mezi lety 802 až 1431 po Kr. Byla Kambodža – v místním jazyce nazývaná Kambudžadéša – nejmocnější říše v jihovýchodní Asii.

Představení kambodžských tanečnic (nalevo) mají často původ ve védské kultuře. Květy lotosu (napravo), symbol krásy v mnoha orientálních kulturách, dodávají kouzlo velkoleposti Angkor Watu.

Úzké spojení s védskou kulturou

Basreliéfy v celém komplexu představují výjevy událostí z védské i buddhistické tradice, tento představuje závod z eposu o Pánu Rámovi.

Král Jašóvarman, jeden z mnoha vládců, jejichž panování vykazovalo zjevné spojení s védskou kulturou, který vládl od roku 889 do roku 910 po. Kr., založil královské město jménem Jašódhárapura. Nechal postavit kláštery pro mnichy uctívající Šivu, Višnua a Buddhu. Z dobových záznamů vyplývá, že si uvědomoval velkolepost indické civilizace a význam její tolerance vůči různým náboženským přesvědčením. „Její oči byly Védy; její sláva byla jako hrom znějící do všech směrů; její jméno vytvořily její ctnosti.“

Za soumraku jsme se vrátili do Siam Reapu. Byl jsem hluboce zasažen oddaností a bohatstvím, jimiž král Surjavarman II. Oslavoval Pána Višnua. Velikost Angkor Watu je proslulá po celém světě a každý den přitahuje stovky turistů. Obstaral jsem si nové vízum a vrátil se do Bangkoku s nadějí, že obyvatelé Kambodži coby přímí svědkové katastrofy materialistické ateistické společnosti, obnoví svou prakticky již ztracenou védskou civilizaci.

<< Kulturní souvislosti – úvod